Dnes jsem se dozvěděla , že budeme mít další den na dvojhodinovku šílenýho učitele, který učí fyziku, to by ještě tak strašné nebylo, ale je tu háček asi v tom, že jsem příliš zhnusená při pomylšení na hodinu fyziky a to ke všemu tři hodiny za jeden den.

Ono nestačí ,že fyziku máme tak jako tak , ve čtvrtek, ale ono se musí přidat tolik dalších hodin, že to snad neníé možné. Nevím jak by jste reagovali vy, ale já jsem pouze zírala s otevřenou pusou a očima přilepenýma na nástěnku, před řiditelnou. ,,Copak se děje?" zeptala se kamarádka a přejela mi rukou přes místo, kam jsem koukla. Němě jsem ukázala na nástěnku. Vytřeštila oči a byly jsme dvě, po chvíli tupého civění, jsem se vzmohla pouze na nádech a pohyb směrem k šatná. Vím, že ta reakce byla asi přehnaná, ale v tenhle momen t jsem si postupně uvědomovala tu nudu, kterou jsem očekávala.

Ráno jsem nebyla schpná fungovat nermálně, byla jsem mimo a dokonce jsem málem srazila učitelku ze schodů. Kamarádka to prožívala podobně, akorát se držela na uzdě. Nakonec došlo na lámání chleba. Přišel učitel na fyziku, připravený s učením na ten samý předmět , jen ne na výtvarku. Ozval se hluboký povzdych, nikomu se to nelíbilo, ae nakonec jsem se uklidnila a vytáhla sešit , který jsem pro jistotu dala do lavice . Kamarádko , co seděla vedle mě se dívala se znuděným trnem v obličeji na učitele a nemohla se zbavit pocitu, že je to nezákoné! Já byla , ale jiného názoru. Poslední hodinu před polední pauzou jsem dostala jedničku za správně a dobře narýsovaný graf a to bylo dobré....

Takže jsem přehodnotila fyziku....už není super mega nudná , ale už je pouze mega nudná!